Já a dva metry – trocha historie…

Přiznám se, že nejsem příznivcem hulákání do mikrofonu, SSB jsem nikdy moc neprožíval a za špičkový radioamatérský způsob komunikace považuji telegrafii, a už to tak zůstane. Na druhou stranu pokles sluneční aktivity a také pokročilejší věk mě přivábily opět na pásmo 2 m, tedy „dlouhé vlny VHF“. Přiznám se, že pro mne toto pásmo bylo vždy lákavé, už od dob mých radioamatérských začátků. Tehdy jsem jako své druhé zařízení postavil dvouelektronkový vysílač E88CC + E180F řízený krystalem z RM31, pořídil EK10 s konvertorem a udělal svá první spojení (jak jinak než CW!) na pásmu 144 MHz z Prahy do Krkonoš a Krušných hor s balkónovou anténou.

Následovala dlouhá přestávka, kdy dva metry pro mne jako pro mnoho jiných hamů znamenaly občasnou účast na Polním dnu či v některém jiném zavodě s klubovní stanicí. Poněkud se to změnilo až po roce 1985, kdy vyšel návod a dal se sehnat plošný spoj na tranzistorový transceiver Kentaur Jirky Sklenáře OK1WBK. Toto zařízení jsem si postavil, samozřejmě s pár změnami podle svých materiálových možností, a doplnil koncovým stupněm s elektronkou QQV06-40. Tento produkoval až 100 W výkonu. 

Toto zařízení jsme používali v kontestech v klubu OK2KZR. Nejradši jsme vysílali z „kadibudky“, což byl malý domeček opuštěného markeru 7 km před prahem dráhy 10/28 letiště Brno-Tuřany. Prostor cca 2×2 m, ale byla tam elektřina! Dnes je toto místo označeno na mapy.cz jako vyhlídka, domeček tam už dávno není, ale tehdy byla pro nás výška 289 m ASL pravým požehnáním. V dobách největší slávy jsme tam stavěli dokonce 4 x F9FT vlastní výroby, otáčené ručně šnekovým převodem z vojenského zaměřovače ARP-6. Jakou jsme měli radost, když se nám podařil „DX“ z Itálie nebo z Německa…

Já sám jsem byl od roku 1981 rozvedený. Po nějakém čase jsem dostal samostatný byt v novém sídlišti Brno-Slatina, v nejvyšším patře čtyřpodlažního domu. Bylo to na kopci nad Brnem, 290 m ASL. Jak jinak, než že jsem na balkóně postavil stožárek s 12 prvkovou Yagi, vyrobil rotátor z motoru ovladače klapek IL-14 a začal vysílat na dvoumetru k velké radosti souseda v domě naproti, kterému jsem mazal barvy na jeho milované TV Tesla Color. Takže vysílání probíhalo v době, kdy jsem měl po noční a soused nebyl doma. O závodění nebo o vysílání o víkendech nebyla řeč, to jistila „kadibudka“.

V roce 1995 došlo k mnoha zásadním změnám. Podruhé jsem se oženil, změnil volačku na OK2WO a z bytu ve Slatině jsem se odstěhoval na Vinohrady. Tam jsem měl možnost natáhnout G5RV, takže jsem vysílal na KV (vesměs s QRP zařízením). Po nějaké době jsme vyměnili byt za větší v Brně-Líšni, kde byly podmínky pro vysílání nepoměrně lepší, ale opět jsem zůstal na KV. S tím, jak se vyvíjela PC technika, jsem si oblíbil RTTY a HELL. V roce 2001 jsme se přestěhovali na venkov, do nového domu v Rudici. Výška 512 m ASL. Opět jsem se začal věnovat pásmu 2 m, i když jen příležitostně. Provozoval jsem transceiver ICOM IC-746 a vystřídal několik antén, které se točily na stožárku STA. Vesměs nechodivých, jako nejlepší se ukázala stará GW4CQT výroby Zach, upravená na impedanci 50 ohmů. Ta ostatně funguje dodnes, i když její „pertinaxový“ PL konektor moc důvěry nebudí.

Na 2m pásmu mě nejvíc mrzelo, že šířka 2 MHz obvykle zeje prázdnotou. Naštěstí existují občasné závody a aktivity, a pak také sem tam nějaké mimořádné podmínky, které to trochu rozhýbají. Bohužel telegrafie minimum, vesměs až v závěrech závodů nebo v noci, případně při Auroře (tu jsem zažil snad jednou nebo dvakrát…). Bavil jsem se občasnými spojeními přes meteorické odrazy, což umožňoval program WSJT a mód FSK441. Moje finanční ani technické možnosti mi nedovolily ani pomyslet na spojení odrazem od měsíce.

V poslední době se aktivita na dvoumetru zásadně zvedla s provozem FT8. Je to značka ideál: Zapnu rádio a PC s programem MSHV, naladím se na 144,147 MHz a sleduji, co se v pásmu +/- 1500 Hz objeví. Sleduji cvrkot na DX Clusteru, DXmaps, občas se přihlásím na ON4KST. Je-li šance na spojení M/S, není problém přejít na FSK441 nebo MSK144 a zkusit štěstí. Doby čekání na sporadiku či tropo jsou pryč. S FT8 mohu využít a také využívám i kratinkých, řádově minutových otevření pásma. Dost často zavolám výzvu do směru, odkud před čtvrt nebo půlhodinou vysílala zajímavá stanice, a ejhle – spojení se uskuteční. Automatizace funguje jen v rámci jednoho spojení, pro přepínání sekvencí TX/RX. Program MSHV správně vyžaduje, aby po každém spojení (které lze zaznamenat do deníku automaticky nebo ručně – tomu dávám přednost, vždy se snažím doplnit úplný QTH lokátor) musel operátor toto spojení vyresetovat ručně.

Provoz módem FT8 na dvoumetru je neuvěřitelně produktivní. Za rok a něco mám tímto provozem těch „vzácných“ Italů 58, víc než OK stanic (52). Zatím co dříve jsem byl přesvědčen, že na sever to ode mne moc nechodí a z Polska jsem dělal jen silné SP6, SP9 a vzácněji SP3 stanice, nyní je Polsko na druhém místě za DL se 158 QSO. Z Polska mi chybí už jenom 2 čtverce.

Já osobně provozu FT8 fandím v rozsahu, jak o něm píšu. Nejsem pro používání tohoto módu ve VHF/UHF závodech. Na krátkých vlnách v něm vidím z nouze cnost kvůli špatné ionosféře. Na dvoumetru má ale plné opodstatnění, stejně jako v „magickém“ pásmu 50 MHz.

Amatérské rádio, , , Permalink

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.