Já a dva metry – trocha historie…

Přiznám se, že nejsem příznivcem hulákání do mikrofonu, SSB jsem nikdy moc neprožíval a za špičkový radioamatérský způsob komunikace považuji telegrafii, a už to tak zůstane. Na druhou stranu pokles sluneční aktivity a také pokročilejší věk mě přivábily opět na pásmo 2 m, tedy „dlouhé vlny VHF“. Přiznám se, že pro mne toto pásmo bylo vždy lákavé, už od dob mých radioamatérských začátků. Tehdy jsem jako své druhé zařízení postavil dvouelektronkový vysílač E88CC + E180F řízený krystalem z RM31, pořídil EK10 s konvertorem a udělal svá první spojení (jak jinak než CW!) na pásmu 144 MHz z Prahy do Krkonoš a Krušných hor s balkónovou anténou.

Následovala dlouhá přestávka, kdy dva metry pro mne jako pro mnoho jiných hamů znamenaly občasnou účast na Polním dnu či v některém jiném zavodě s klubovní stanicí. Poněkud se to změnilo až po roce 1985, kdy vyšel návod a dal se sehnat plošný spoj na tranzistorový transceiver Kentaur Jirky Sklenáře OK1WBK. Toto zařízení jsem si postavil, samozřejmě s pár změnami podle svých materiálových možností, a doplnil koncovým stupněm s elektronkou QQV06-40. Tento produkoval až 100 W výkonu.

Toto zařízení jsme používali v kontestech v klubu OK2KUB. Nejraději jsme vysílali z „kadibudky“, což byl malý domeček opuštěného markeru 7 km před prahem dráhy 10/28 letiště Brno-Tuřany. Prostor cca 2×2 m, ale byla tam elektřina! Dnes je toto místo označeno na mapy.cz jako vyhlídka, domeček tam už dávno není, ale tehdy byla pro nás výška 289 m ASL pravým požehnáním. V dobách největší slávy jsme tam stavěli dokonce 4 x F9FT vlastní výroby, otáčené ručně šnekovým převodem z vojenského zaměřovače ARP-6. Jakou jsme měli radost, když se nám podařil „DX“ z Itálie nebo z Německa…

Já sám jsem byl od roku 1981 rozvedený. Po nějakém čase jsem dostal samostatný byt v novém sídlišti Brno-Slatina, v nejvyšším patře čtyřpodlažního domu. Bylo to na kopci nad Brnem, 290 m ASL. Jak jinak, než že jsem na balkóně postavil stožárek s 12 prvkovou Yagi, vyrobil rotátor z motoru ovladače klapek IL-14 a začal vysílat na dvoumetru k velké radosti souseda v domě naproti, kterému jsem mazal barvy na jeho milované TV Tesla Color. Takže vysílání probíhalo v době, kdy jsem měl po noční a soused nebyl doma. O závodění nebo o vysílání o víkendech nebyla řeč, to jistila „kadibudka“.

V roce 1995 došlo k mnoha zásadním změnám. Podruhé jsem se oženil, změnil volačku na OK2WO a z bytu ve Slatině jsem se odstěhoval na Vinohrady. Tam jsem měl možnost natáhnout G5RV, takže jsem vysílal na KV (vesměs s QRP zařízením). Po nějaké době jsme vyměnili byt za větší v Brně-Líšni, kde byly podmínky pro vysílání nepoměrně lepší, ale opět jsem zůstal na KV. S tím, jak se vyvíjela PC technika, jsem si oblíbil RTTY a HELL. V roce 2001 jsme se přestěhovali na venkov, do nového domu v Rudici. Výška 512 m ASL. Opět jsem se začal věnovat pásmu 2 m, i když jen příležitostně. Provozoval jsem transceiver ICOM IC-746 a vystřídal několik antén, které se točily na stožárku STA. Vesměs nechodivých, jako nejlepší se ukázala stará GW4CQT výroby Zach, upravená na impedanci 50 ohmů.

Na 2m pásmu mě nejvíc mrzelo, že celé 2 MHz obvykle zejí prázdnotou. Naštěstí existují občasné závody a aktivity, a pak také sem tam nějaké mimořádné podmínky, které to trochu rozhýbají. Bohužel telegrafie minimum, vesměs až v závěrech závodů nebo v noci, případně při Auroře (tu jsem zažil snad jednou nebo dvakrát…). Bavil jsem se občasnými spojeními přes meteorické odrazy, což umožňoval program WSJT a mód FSK441. Moje finanční ani technické možnosti mi nedovolily ani pomyslet na spojení odrazem od Měsíce.

V poslední době se aktivita na dvoumetru zásadně zvedla s provozem FT8. Je to značka ideál: Zapnu rádio a PC s programem MSHV, naladím se na 144,147 MHz a sleduji, co se v pásmu +/- 1500 Hz objeví. Sleduji cvrkot na DX Clusteru, DXmaps, občas se přihlásím na ON4KST. Je-li šance na spojení M/S, není problém přejít na FSK441 nebo MSK144 a zkusit štěstí. Doby čekání na sporadiku či tropo jsou pryč. S FT8 mohu využít a také využívám i kratinkých, řádově minutových otevření pásma (jde pravděpodobně o odrazy od letadel). Dost často zavolám výzvu do směru, odkud před čtvrt nebo půlhodinou vysílala zajímavá stanice, a ejhle – spojení se uskuteční. Automatizace funguje jen v rámci jednoho spojení, pro přepínání sekvencí TX/RX. Program MSHV správně vyžaduje, aby po každém spojení (které lze zaznamenat do deníku automaticky nebo ručně – tomu dávám přednost, vždy se snažím doplnit úplný QTH lokátor) musel operátor toto spojení vyresetovat ručně.

Provoz módem FT8 na dvoumetru je neuvěřitelně produktivní. Za rok a něco mám tímto provozem těch „vzácných“ Italů 58, víc než OK stanic (52). Zatím co dříve jsem byl přesvědčen, že na sever to ode mne moc nechodí a z Polska jsem dělal jen silné SP6, SP9 a vzácněji SP3 stanice, nyní je Polsko na druhém místě za DL se 158 QSO. Z Polska mi chybí už jenom 2 čtverce.

Já osobně provozu FT8 fandím v rozsahu, jak o něm píšu. Nejsem pro používání tohoto módu ve VHF/UHF závodech. Na krátkých vlnách v něm vidím z nouze cnost kvůli špatné ionosféře. Na dvoumetru má ale plné opodstatnění, stejně jako v „magickém“ pásmu 50 MHz.


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..