Překládáme WordPress – 2. část – začínáme s PoEditem

Jak jsem naznačil už v první části, existuje specializovaný textový editor, který práci s překlady značně usnadní. Jmenuje se PoEdit a zastane několik funkcí, které bychom jinak museli zajistit pomocí různých skriptů. Umí:

  • načíst soubor .POT, který je textovým seznamem všech řetězců k překladu
  • z tohoto souboru vytvoří tzv. katalog, se kterým můžeme dále pracovat
  • textové řetězce zobrazí jako řádky, vlevo originál, vpravo překlad, a pro usnadnění psaní překladů ještě totéž ve dvou oknech – v horním originál, a do dolního zapisujeme překlad
  • soubor s překlady ukládá jednak jako textový .PO, shodný s původním .POT souborem, ale s doplněnými údaji o překladateli, verzi a názvu, jazyku, systému plurálů atd., a současně jako binární .MO, který je upraven do podoby, vhodné pro použití skriptem gettext
  • přeložené řetězce může ukládat do databáze pro pozdější použití

Jedná se program od českého autora, velmi užitečný, takže by měla zaznít chvála. Bohužel, při všech svých užitných vlastnostech má tento program jednu zásadní nevýhodu: Není absolutně uživatelsky přívětivý a zvlášť začínající překladatelé mohou mít problémy s jeho některými nepředpokládanými reakcemi a celkově nepřehledným zadáváním parametrů (uvidíme dále). Já osobně to řeším tak, že současně s ním používám i vynikající textový editor PSPad, rovněž od českého autora. Pokud dělám jenom menší úpravy, odstraňuji chyby a překlepy, jde to velmi dobře ba lépe v PSPadu. Nakonec si soubor .PO načtu do PoEditu a uložím. Tím zajistím překlad do tvaru .MO, který pak můžu nahrát na web atd.

Pokračovat ve čtení

Překládáme WordPress – 1. část – jak to vlastně funguje?

aneb lokalizace WordPressu z pohledu neprogramátora.

Půjdeme na to malou oklikou. WordPress je systém, který se skládá z jádra (to je to, co si nainstalujete po stažení z webu), z řady motivů vzhledu, které vytváří komunita uživatelů zdarma nebo na kšeft, a z řady přídavných skriptů, tzv. pluginů, které dodávají funkce, v jádře neobsažené, nebo obsažené funkce nějak vylepšují. Tyto pluginy jsou opět vesměs vytvářeny nadšenci, v tomto případě programátory, kteří to berou jako rozcvičku, zviditelnění, a nebo prostě umí a chtějí pomoci. Dříve bylo téměř pravidlem, že doplňky WP byly vytvářeny v anglicky mluvících zemích, a případné snahy o lokalizaci do jiných jazyků byly velkoryse přehlíženy. Pokud se ale podíváme dnes, vidíme, že velká část vzhledů je vytvářena někde v Asii (Indie, Thajsko, Turecko, Pakistán…) a velká část pluginů někde na východě (Rusko, Srbsko, Polsko, ČR…). Stále častěji se objevuje tvorba, která je pro lokalizaci přizpůsobena, říká se tomu internacionalizace (i18n). K této internacionalizaci vydala skupina vývojářů WordPressu řadu doporučení, která jsou (někdy bohužel pomalu) uváděna do praxe. Pokračovat ve čtení

Překládat či nepřekládat – to je otázka!

Při překladech se setkáváme kromě tradičního problému s množným číslem a rodem, což je česká specialita, také s mnohdy těžko přeložitelnými nebo přímo nepřeložitelnými výrazy. Jistě, pro odborníky v IT není používání těchto výrazů problémem, ale pokud připravujeme administraci webových stránek pro naprostého laika (příkladem budiž sousedka, která chce pomocí internetu prodávat nějakou kosmetiku), rádi bychom tyto odborné termíny zpřístupnili. Některé vlaštovky, jaro ovšem nedělající, se už objevily, například

Permalink je dnes už běžně překládán jako Trvalý odkaz.

Několik výrazů však odolává. Jako příklad mohu uvést ping (viz moji testovací anketu), s tím související pingback, a pochopitelně trackback. Někdy je znát snaha o zdomácnění, vidíme výrazy jako pingat, pingnutí a nakonec téměř běžné je množné číslo: pingy, pingbacky, trackbacky.

Otázkou je, co s tím. Většina čtenářů tohoto webu je pro ponechání původních anglických termínů. Přesto se pokusím nastínit, jak bych to viděl já sám:

ping – oznámení

pingback – zpětné oznámení

trackback – zpětné sledování

Můžete souhlasit, nesouhlasit, nebo navrhnout něco vhodnějšího. Komentáře jsou vám k dispozici. A na závěr: Co například cookies? koláčky?

Nebo frekventovaný výraz widget. Ve slovníku jsem našel blbinka, hezké, ne? Co takhle udělátko? Taky pěkně blbé…

Moderní Hellschreiber

V současné době díky masivnímu rozšíření levných počítačů, vybavených zvukovými kartami, není problém s generováním signálu Hellschreiberu ani s jeho dekódováním. Vhodný software se postará o klíčování vysílače a přijímaný signál je zobrazován na monitoru tak, jako by byl vypisován na nekonečnou papírovou pásku.

Otázkou je výběr vhodného programu. Nejznámější je asi program Hellschreiber pro Windows od IZ8BLY. Rovněž rozšířený univerzální komunikační program MixW2 od UT2UZ umí pracovat i v tomto módu. Existuje i několik dalších programů, ale ty nejsou zdaleka tak komfortní ani rozšířené.

Osobně používám MixW, protože je to „všechno v jednom“ a přepínání mezi módy je snadné. Program obsahuje výborný deník a dokonce už je plně vybaven i pro kontesty.

Dálnopis Hell

Dálnopis Hell

A nakonec malá rarita.  Dálnopis systému Hellschreiber byl pro českou armádu vyráběn pravděpodobně v brněnské Zbrojovce v padesátých letech.

Hellschreiber – výhody

Jaké výhody má Hell proti nejrozšířenějšímu digitálnímu módu, radiodálnopisu RTTY? Předně je třeba zdůraznit základní rozdíl:

RTTY je čistě strojový mód a výsledek přenosu nelze ze strany uživatele nijak ovlivnit. Vysílaný znak je buďto přenesen správně nebo špatně.

Hell je tzv. „Fuzzy“ mód, to znamená, že výsledek přenosu je „nejistý“ a je závislý na lidských smyslech. Je to podobné jako u telegrafie nebo fonie (záleží na vycvičeném sluchu operátora). U Hellu hraje roli zrak a mozek operátora – protože jsou vypisovány i šumové signály v různé intenzitě, lze si i narušený obrázek přijatého znaku doplnit a správně přečíst.

Takže krátké srovnání:

1. Odolnost vůči rušení:

RTTY – velmi malá. Stačí výpadek jednoho impulzu v sekvenci, aby byl předávaný znak zcela znehodnocen. Obvykle se rozjede synchronizace, takže příjem chvíli šifruje, než se chytí.

Hell – dobrá. Pokud není rušení nebo šum na úrovni signálu, je přijímaný znak stále vidět. Silný rušící signál sice znak překryje, ale nikdy nedojde k šifrování nebo ztrátě dalších znaků.

2. Odolnost vůči vlivu ionosféry:

RTTY – šíření vln při nestabilní ionosféře prakticky znemožňuje použití tohoto módu. Signály jsou zcela nedekódovatelné.

Hell – ojediněle může dojít k tomu, že znaky jsou vypisovány zdvojeně nebo jejich obrysy jsou poněkud narušeny. Vždy ale zůstávají čitelné.

3. Využití výkonu vysílače:

RTTY – vysílač jede stále na plný výkon i když se zrovna nic nepředává a musí být na tento výkon dimenzován. Spotřeba energie je značná.

Hell – vysílač je zatížen v průměru jen na 21 %. Situace je podobná jako u CW nebo SSB.

4. Využití přenášeného signálu:

RTTY – počet kombinací pěti impulzů umožňuje přenášet jen 5+5^2=30 znaků. I když se využívá písmenová a číslicová změna, stačí to jen na základní abecedu, číslice a několik interpunkčních znamének.

Hell – tvar přenášených znaků není nijak omezen. Lze přenášet speciální znaky národních abeced stejně dobře jako různé grafické symboly.

Hellschreiber – úvod

Komunikační mód „Hellschreiber“ neboli „Hell Writing„, česky snad ”jasné psaní”, byl vynalezen a patentován v roce 1927 německým vynálezcem Ing. Rudolfem Hellem. Jde o originální a jednoduchý systém přenosu textových zpráv, který byl původně určen pro nekvalitní linková vedení a který lze velmi dobře používat pro rádiové spojení.

rudy

Ing. Rudolf Hell
(*19.12.1901 – +11.3.2002)
realhell
Ukázka textu, vysílaného Hellschreiberem Siemens z roku 1940

Hellschreiber byl široce využíván německou armádou během druhé světové války. Použitý systém přenosu je nazýván Feld-Hell nebo anglicky „Field Hell“. Pozdější úspěšný nástup a rozšíření radiodálnopisu (RTTY – Radio TeleType), hlavně jako poštovní služby Telex, a také všeobecné rozšíření faxového přenosu znamenaly, že tato technologie upadla téměř do zapomnění.

FH44s

Válečný “Feldfernschreiber“ Siemens & Halske A2

Hell je na rozdíl od ostatních digitálních módů nekódovaný, to znamená, že vysílaná data přímo reprezentují textové znaky – znaky jsou vysílány jako obrázky. Tím je zajištěna odpovídající nadbytečnost vysílané informace, která napomáhá ke snadnějšímu rozpoznání přijatých znaků, i když jsou narušeny šumem. Navíc mohou být používány různé fonty a zvláštní jazykové sady, jako řečtina, cyrilice nebo čínské písmo.

Vysílané znaky jsou postupně skenovány v bodové matici (mřížce), podobně jako znaky v jehličkových tiskárnách. Znaky jsou skenovány nahoru a doprava počínaje levým spodním rohem. Každý znak včetně příslušných meziznakových mezer je rozdělen do sedmi sloupečků a každý ze sloupečků obsahuje sedm bodů. Černé body jsou vysílány jako tón (respektive jako zaklíčovaná nosná), bílé body nejsou vysílány (klíčování ano-ne, podobně jako Morseův telegraf).

Helldots

Detail znakového fontu Hell pro znázornění pořadí vysílání bodů

Jak je znázorněno na obrázku výše, jsou jednotlivé body vysílány v pořadí A1, A2, … A7, dále B1, B2, … atd. Všimněte si, že body nejsou kulaté ani čtvercové, ale jsou tvořeny obdélníčky. Obvykle je mnohem více bodů bílých než černých, takže časové zatížení vysílače Hellu je okolo 21%. To znamená, že vysílač zůstává “studený” a při vysílání je značný rozdíl mezi špičkovým a průměrným výkonem.

test pa0aob

Signál PA0AOB, přijímaný s odlišnou rychlostí posuvu

Velmi šikovně je zajištěno, že i když jde v zásadě o synchronní přenos, není třeba vysílat žádné synchronizační impulzy. Rychlost vysílání se může od rychlosti příjmu dost lišit, ale protože je každý znak vypisován dvakrát nad sebou, je vždy zajištěna jeho čitelnost. Patřičná oprava synchronizace je zajištěna na straně operátora přijímající stanice, který může plynule měnit rychlost posuvu tak, aby obdržel rovné řádkování textu.

Tradiční systém Hellschreiberu, nazývaný Feld-Hell, je klíčován rychlostí 122,5 bodů za vteřinu, neboli 122,5 Baudů. Rychlost vysílání činí 25 WPM (slov za minutu).