Tak jsem si o víkendu konečně sedl a v klidu shlédl film Generace 60. Technicky jsem to provedl tak, že jsem obsah DVD sloučil do jednoho VOB souboru, který jsem nahrál do AZBoxu s tím, že si ho někdy pustím na TV. Ale jak jsem tak seděl večer před monitorem PC, pustil jsem si film přes místní síť do něj. Kvalita obrazu na mém ASUSu je HD, tedy výborná, jenom jsem díky formátu displeje 4:3 nevyužil jeho plnou výšku. Přenos byl celkem bezproblémový, snad jenom 2x či 3x došlo k nepatrnému zadrhnutí, což nemělo na celkový dojem žádný vliv. Přenos zvuku byl také bez problémů.

Můj dojem z takto shlédnutého filmu byl mnohem lepší, než při společném (komentovaném) koukání při posledním setkání. Film je totiž poměrně komorní záležitostí. Nehraje na divoké střihy ani na dramatické dialogy, ale plyne postupně tak, že mezi jednotlivými, volně navazujícími monology účinkujících postav dává čas a prostor k zamyšlení. Z tohoto pohledu mají svůj význam i vložené sekvence – jedoucí vlak, Bílý dům, Ječná ulice, kanadská jezera a další. Je pravda, že hodně prostoru dostávají emigranti z ročníku 1964, pokud si odmyslíme Frantu z našeho ročníku. Je to tím, ve které fázi následného studia na VŠ přišel srpen 1968. Ale dost prostoru zůstalo i pro ty, kteří prostě zůstali doma a pracovali, nebo byli vláčeni po kriminálech (kolega Mravec). Svůj význam má i trocha filozofování Franty na konci filmu, kde se zamýšlí nad udržitelností lidského bytí na zemi s ohledem na energetické zdroje. Ano, o některých věcech lze diskutovat, ale pokud se zamyslíme nad způsobem, jakým využíváme energii jádra hmoty, jsme opravdu někde na úrovni parního stroje. Vždyť ten slavný atomový reaktor je v podstatě primitivní parní kotel. To mne vede k zamyšlení nad tím, kdy asi bude lidstvo donuceno pokročit v technologii tak, aby toto získávání energie bylo mnohem bezprostřednější?

Tok těchto myšlenek možná trochu násilně přerušují záběry ze setkání absolventů 28. února 2009 v Praze. Těžko lze ve filmové zkratce plně postihnout nesmírný emocionální náboj tohoto mimořádného setkání, ale některé záběry k tomu vedou (pěkný záběr na Víťu s fotkou, zaplněný sál, kde polovina lidí stála i v uličkách, aplaus pozdravům zasloužilých profesorů). Škoda, že se nesešlo více lidí z profesorského sboru. Hrozně by mě i ostatní spolužáky zajímaly jejich osudy. Tak snad někdy příště, třeba se některé z nich podaří vypátrat k našemu 50. výročí maturity v roce 2013.

Víťa 1963 - 2009